Zdravím všechny, co si tohle přečtou...stojím opět na pomyslném rozcestí, kdy se rozhoduji kudy se v léčbě AE vydat, a tak chci poprosit o pomoc s rozuzlením mojí situace.

Nejdřív asi popíšu jak se můj ekzém vyvíjel. Myslím, že možná musím začít už někdy před mým narozením - mamka je kuřačka, taťka taky byl (zemřel v roce 2007 na rakovinu plic) a snažili se o mě osm let. V těhotenství mamka vykouřila na radu doktora nanejvýš tři cigarety denně. Kojila mě tři měsíce, pak už se jí netvořilo mléko, a proto mi začli dávat Sunar. Přibližně v té době se mi objevil ekzém, který ne a ne zmizet až do teď (je mi 23 let). Už od mala mě mazali kortikoidními mastmi a brala jsem antihistaminika, a jinak se moc AE neřešil. Mastičku Elocom a antihistaminika Dithiaden mi psala obvodní doktorka tak do osmnácti let... Dithiaden jsem brala vždycky jeden na noc a Elocom mazala na postižená místa. Na kožní jsem byla do osmnácit asi tak třikrát - jednou když jsem se vrátila ve dvanácti letech z ozdravného pobytu u moře v Řecku (trval čtrnáct dní a moře mi dělalo dobře, pamatuji si, že na letišti jsem rodičům hned ukazovala ruce, že je mám zahojené, ale byly docela suché), kdy se mi na jedné noze objevil po čtrnácti dnech divný ekzém - dostala jsem dělanou mastičku, ta zabrala a pak jsem zase mazala Elocom. Další návštěva na kožním také nebyla zrovna pozitivní - tentokrát jsem byla u doktorky, která mi předepsala na hodně rozjetý ekzém snad tři mastičky a ještě u toho nadávala, že překročila čtvrtletní limit na pacienta, ale je zase pravda, že mi asi zachránila obličej, když jsem na něj použila Elocom a objevily se mi tam takové zanícené pupínky - možná periorální dermatitida...? S Elocomem jsem to vždycky měla tak, že jsem měla asi tubu tak na měsíc, už si ale přesně nevzpomenu... když mi došel, tak to nějakou dobu docela šlo, ale pak se to tak po čtrnácti dnech hrozně rozjelo, a to jsem pak rychle šla pro mastičky.

Zlom nastal když umřel taťka a po pohřbu jsme se zapovídali s mojí sestřenicí, že léčí ekzém svého psa u jedné paní, co prodává přírodní produkty z Finska, a že to poměrně dobře zabralo, a jestli to nechcem zkusit taky. Udělala mi vyšetření na přístroji EAV, kde zjistila, že ekzém mám kvůli plísním a dostala jsem spoustu preparátů: chlorellu, vitaminy B, pupalku, zinek a možná ještě něco dalšího. Jako mastičku jsem používala krém s perillou. V té době jsem měla ekzém na celých nohou a velkou prasklinu na dlani u palce a tipla bych si, že i na prstech - tam na něj totiž trpím vždy. Po měsící užívání preparátů následujícím způsobem: ráno zapít chlorellu litrem čaje (roiboos), občas bio jablečným džusem, a jíst až za hodinu, pak jsem si vzala všechno ostatní a ještě třikrát denně (kromě řasy), jsem měla kůži jako bych ekzém nikdy neměla, a to jsem jedla jak jsem byla zvyklá (hlavně hodně a spousta sladkého). Dostala jsem také jehličky do ucha a injekce kyseliny mravenčí (asi šest). Pak jsem nějak usnula na vavřínech a přestala jsem všechno brát (asi mě to už i štvalo - nikdy jsem na to nebyla zvyklá - brala jsem jako malá jenom jeden čas vitamin A a Pangamin, možná Dologran). Ekzém se vrátil a já začala se vším znova, ale už to nějak nezabralo. Zklamané jsme s mamkou jely za léčitelem, který mi dal čínské preparáty, které měly být určitě na podporu jater a zakázal mléko, vajíčka a sýr. Na mazání jsem dostala bambucké máslo. Preparáty jsem chvíli užívala, ale nechutnaly mi a ještě k tomu nebyly vidět výsledky... Ale díky tomu, že mi zakázal něco jíst mě poprvé donutil o tom přemýšlet. Navedlo mě to nejdříve na makrobiotiku a vegetariánství - pár receptů jsme zkusily a moc nám chutnaly, jenže to všechno bylo tak nezvyklé, že jsme akorát nakoupily suroviny a všechny se pak asi za rok a něco vyházelo. Zkoušení čehokoliv z makrobiotiky či jiných směrů přerušila ještě jiná událost, a to, že jsem se seznámila s mým nynějším přítelem - to bylo v září 2007. Ekzém byl celkem umírněný - jenom na rukou. Ale zhoršení na sebe nedalo dlouho čekat - v říjnu, kdy jsem se stěhovala k příteli (vzali jsme to nějak zkrátka :))) jsem ho už měla po celém těle. V září jsme ještě zkoušeli jednoho ověřeného homeopatika (pomohl přítelovo bratrovi, když měl také hrozný AE z toho nejhoršího), ale také to nezabralo. Od října do února (kdy mě odvezla sanitka) jsme se pokoušeli s ekzémem vypořádat tak nějak sami, a sice konopnými mastmi, pupalkovým olejem, a nebo taky ničím, ale kortikoidy jsem v té době nemazala vůbec. V zimě jsme ještě zkusili léčitele, co také apolikuje jehličky do ucha, a ten mi podle bodů určil, že mám oslabený žlučník. Všechny jehličky se tak ozívaly, že po čase šly z ucha pryč. A později i toho homeopata ze září, kdy homeopatika opět nezabraly. Škoda, že jsem nezkoušela se víc zaměřit na tu stravu (jako bych na to zapomněla - asi že mi nikdo nikdy neříkal, že strava je tak důležitá, zvlášť když jsem neměla vyloženě alergii na potravinu). Každopádně, na Valentýna můj stav byl už tak hrozný, že už to nešlo dál a přítel zavolal sanitku, která mě odvezla a v nemocnici mi dali injekčně kortikoidy, dostala jsem i čípky s kortikoidy, antibiotika a ještě dělanou mastičku na tělo a obličej. Pak jsme byly v nemocnic pro injekci ještě dvakrát. Už uplynul nějaký čas, ale na kožní chodím už od té doby pořád, protože to nechci nikdy zažít znova - od toho se odvíjí i můj zásadní problém - mazat nebo nemazat kortikoidy, když chci započít přírodní léčbu? Vždycky když to zkouším, tak tvrdě narazím na úděsně zhoršení. Oblast výživy jsem začala řešit opět když mi dal žaludek najevo, že takhle to dál nejde. Možná by stačilo napsat, že z mých 75 kilo na 162 cm jsem zhubla za tři měsíce na 53 kg. Až tak mi bylo špatně. Samozřejmě vyšetřením se na nic nepřišlo, a tak jsem začla pátrat sama. No, přišla jsem na to všechno až tak po dvou letech, jenom je pro mě hrozně těžké něco dodržovat - dále popíšu proč. Hlavní problém je to, že toho mám hodně načteno... A tak mi přijde, že už nemůžu jíst skoro nic kromě ovoce, zeleniny, oříšků a pár dalších věcí. Zkoušela jsem to a bylo mi celkem dobře (když jsem dodávala hořčík) jenom jsem měla pořád hlad a hodně jsem hubla. Vím, že jsem na to přešla moc najednou, ale já jsem prostě taková...když se pro něco rozhodnu, tak do toho chci jít se vším všudy. Problémy se žaludkem už jsem se naučila docela zvládat - beru teď enzymy na trávení Aspenzym a ode dneška Hylak, a ještě nějakou dobu Noball. Takže žaludek mě už vlastně skoro měsíc netrápí, jenom ten ekzém je pořád peklo. Nevím jak zase začít. Zítra jdu na hydrocolon (byla jsem už jednou v květnu - před tím mi byla skoro pořád zima, po tom mi bylo krásně teplo a svědivost kůže byla o 80% menší, pak na začátku června, ale to už jsem změny nepozorovala). Vím, že bych měla likvidovat kvasinku candidu, posilovat a čistit játra a vůbec celý organizmus, ale přijde mi, že bez správné stravy je to jen všechno na půl, a to mě blokuje cokoliv dělat, a tak se momentálně živím tím na co mám chuť, protože po dvou letech stálých problémů se žaludkem jsem chuť na něco docela uvítala, ale dost bylo "blbnutí" a jsem rozhodnutá se zase nějak snažit, ale jsem na všechno hrozně sama a navíc nemám moc peněz... Jinak, co se mastiček týče mažu Protopic, ale jenom na obličej, protože když ho namažu na tělo, tak mě pak bolí kůže a vůbec jeho působení je pro mě peklo, a dělanou mastičku, kde je hormon kuterid.

Jak jsem teď na konci svého příběhu, tak jsem trochu zmatená, co jsem vlastně chtěla, ale nejvíce mě asi zajímá, jak přestat po tolika letech mazat kortikoidní masti? Dokáže na to vůbec někdo odpovědět?

Díky moc za přečtení a případné reakce.

Helena

Pomohl Vám článek? Třeba pomůže i ostatním, sdílejte!